Úvod GNU/Linux Software Ke stažení Odkazy

Vaše IP: 52.3.228.47
Počet návštěv: 1507769
Hledání příkazů operačního systému Linux podle syntaxe nebo popisu.

Nastavení vzhledu stránek
Dark
Silver
Green
Grey

Radek Tříška

E-mail a Jabber :
radek(at)fastlinux(dot)eu
mseed@njs.netlab.cz

Sekce V.I.P. uživatelů


autoškola GNU/Linuxu II - základy ovládání

obsah


Úvod

V předchozím díle jsme si pověděli, co ovlivňuje výběr počítače (PC) a představili jsme si GNU/Linux. Takže nyní máme PC doma a rozhodly jsme se, že si pořídíme operační systém (OS) GNU/Linux. A co dál? Teď by mělo následovat pořízení OS a jeho nainstalování. Já tuto část přeskočím a tento díl zaměřím hlavně na základy ovládání PC pomocí GUI.

Důvod proč přeskočíme pořízení a instalaci GNU/Linuxu, je prostý. Rád bych, aby tato autoškola GNU/Linuxu byla opravdu i pro absolutní laiky, a protože pro instalaci potřebujeme aspoň nějaké znalosti z ovládání PC, doporučuji nechat si instalaci provést někým zkušenějším. Povíme si o instalaci jen pár vět a potom se zaměříme hlavně na ovládání a spuštění PC. Ale nebojte, i instalaci budu věnovat jeden díl, ovšem až později.

zpět na obsah


Proč si nechat OS nainstalovat

- nemáme-li žádné znalosti a zkušenosti s ovládáním PC, nebude schopni ovládat ani samotnou instalaci

- i když existují distribuce, které mají instalaci opravdu velice snadnou, může se stát, že instalační program bude potřebovat naši pomoc.

- při instalaci se formátuje disk nebo část disku. Já osobně zastávám názor, že disk by se měl rozdělit na jednotlivé oddíly a to nejen z důvodu bezpečnosti, ale dle mého názoru i lepší funkčnosti. Byl jsem docela překvapen, když jsem zjistil, že některé distribuce při automatické volbě nedělí disk na oblasti. Takže je potřeba udělat to ručně.

- nemáme-li připojení k internetu, je lepší provádět instalaci v místě, kde takové připojení je. I když samotná instalace nepotřebuje internet, hned po jejím ukončení zjistíme, že by se hodil. Málo kdy totiž vystačíme s tím, co je na inst. CD a proto potom následuje stahování dalšího softwaru.

- instalaci , kterou provádí začátečník bych doporučil pouze tehdy, má-li nějaké zkušenosti s počítačem, případně provádí-li ji společně s další zkušenější osobou a nejlepší varianta je, když je hned vedle další PC s nainstalovaným OS a připojením na internet. V takovém případě můžeme nejasnosti, nebo problémy vyřešit dotazem na Linuxových stránkách.

zpět na obsah


Žádáme o instalaci

Osoba, která nám provede instalaci bude potřebovat nějaké informace a údaje. Také je pár detailů, o které si můžeme požádat.

- jednak doporučuji požádat, aby nám po instalaci nastavil bios tak, aby jako první bootoval z pevného disku.
- dále bych poprosil (jak jsem již zmínil) o rozdělení disku na oddíly
- počet uživatelů, jejich uživatelská jména (pod kterými se budou do systému přihlašovat) a hesla
- uživatelské jméno a heslo správce systému (root)(pokud si budeme dělat správce sami)
- nastavení češtiny a po instalaci doinstalovaní všech českých slovníků
- jaké jméno chci pro svůj počítač.
- informace o softwaru. Jakou distribuci, jaké Desktopové prostředí, případně další sw.

zpět na obsah


Uživatelské rozhraní

Chceme-li se seznámit se základy ovládání PC, musíme se vrátit k pojmu uživatelské rozhraní, o kterém jsem se už zmínil v předchozím díle. Uživatelské rozhraní registruje vstupy, které vytvoříme pomocí vstupního zařízení, předá je programu na zpracování a zobrazí nám výstup na výstupní zařízení (monitoru).

Dnes se na podíváme trochu blíže na GUI. Jestliže uživatelské rozhraní je souhrn všech způsobů, jakými můžeme PC ovládat, pak si povíme právě něco o těchto způsobech. Napřed se ale seznámíme s klávesnicí a myší.

příklad
V minulém díle jsem použil palubní desku auta pro znázornění uživatelského rozhraní. Takže pro pochopení. Spínací skříňka je jeden z mnoha ovládacích prvků. Vaše klíče jsou vstupní zařízení a tím že otočíte klíčkem ve spínací skříňce vytvoříte vstup. To je ten elektrický proud, který vyšlete do startéru. Startér tento vstup zpracuje a roztočí motor. Výstupem je nastartované auto. A trocha představivosti. Monitor (výstupní zařízení) máte v autě taky. Jsou to budíky a kontrolky. Teď si představte, že by jste měli kontrolku, která se rozsvítí, když se motor nastartuje. To by bylo to samé, jako když se v PC pošle výstup na monitor.

zpět na obsah


Vstupní zařízení

V minulém díle jsme si vysvětlily, co je to vstup a na to aby jsme jej vytvořily potřebujeme vstupní zařízení. Vstupních zařízení je spousta, ale my si popíšeme pouze dvě základní, klávesnici a myš.

zpět na obsah


Klávesnice

Klávesnici bych rozdělil na čtyři části.

- alfanumerická, pomocí které můžeme psát písmena čísla, ale i třeba nějaké symboly. např. - / , ? } & @. Tyto klávesy mají obvykle dvě nebo tři úrovně, ale mohou jich mít klidně víc. Na druhou úroveň se dostaneme pomocí speciální klávesy Shift, nebo CapsLock. Takže Shift+c = C. Tohle asi zná každý z psacího stroje. Mějte jenom na paměti, že kombinace dvou, nebo více kláves jsou obvyklé pro ovládání PC a takové kombinaci říkáme klávesová zkratka.

- numerická, která obsahuje čísla a základní matematická znaménka. Tato část klávesnice se zapíná zvlášť klávesou NumLock. Je-li tato část klávesnice zapnutá, svítí nám indikátor (kontrolka).

- funkční klávesy, jsou klávesy F1 - F12. Funkční proto, že tyto klávesy vykonávají nějakou specifickou funkci, která je nadřazena běžné apps. Pracujeme-li s nějakou aplikací, všechny ostatní klávesy používáme pro práci s touto aplikací. Ale funkční klávesy vykonají příkaz, který mají přiřazený samotnou distribucí. Tyto klávesy se běžně v GNU/Linuxu používají pro přepnutí do virtuálního terminálu (příkazový řádek). To znamená, že kdykoli stisknu např. Ctrl+Alt+F5, přepnu PC do vc5 (virtuální consola 5 - totéž jako virtuální terminál 5 a stručně řečeno je to příkazový řádek) a je úplně jedno, jestli si zrovna prohlížím nějaké video, nebo píšu nějaký článek.

- speciální klávesy, jsou klávesy, které mají speciální předem definovaný význam. Speciální klávesy si popíše.

Enter - potvrzení příkazu, zadaných údajů. V textu ukončí řádek a přesune kurzor na další. Dalo by se říci, že Enter potvrdí cokoliv a počítači tato klávesa řekne "jdeme dál - další krok"
Esc - odvolání posledního příkazu, krok zpět
Shift - povyšuje klávesy na druhou úroveň (jednorázově). Znaky, které jsou přiřazeny jednotlivým klávesám v druhé úrovni bývají většinou na klávesnici znázorněné.
CapsLock - zapnutí je potvrzené rozsvícením indikátoru. Povyšuje klávesy na druhou úroveň trvale (dokud CapsLock nevypneme).Při zapnutém CapsLocku, má klávesa Shift opačný význam.
Ctrl a Alt - přiřazují klávesám další význam. Používají se na další úrovně kláves a na tvorbu klávesových zkratek.
Tab - V textu vytvoří odskok několika znaků, ale jeho hlavní význam je pro přechody mezi okny, ovládacími prvky, plochy a v příkazové řádce má vynikající funkci doplňování.
Backspace - (někde je označen pouze šipkou doleva) smaže znak za kurzorem a kurzor posune doleva na jeho místo.
Del - smaže znak před kurzorem. Univerzální klávesa na mazání. Máme-li něco označené, klávesa Del to smaže.
Home - posune kurzor na začátek textu
End - posune kurzor na konec textu
PageUp a PageDown - pohyb v textu po stránkách.
Insert - slouží pro označování.
kurzorové šipky - pomocí nich se pohybujeme kurzorem v textu, ale mohou posloužit pro pohyb i v jiných oblastech

klavesnice

zpět na obsah


Myš

Obyčejná myš má pouze tři tlačítka. Levé, pravé a uprostřed kolečko. Ve skutečnosti PC registruje 5 tlačítek a to proto, že s kolečkem můžeme rotovat nahoru, rotovat dolů a stisknout. Myš pohybuje kurzorem na monitoru a kurzor potřebujeme, abychom mohli ukázat na jednotlivé objekty, nebo na ovládací prvky grafického rozhraní.

levé tlačítko - při stisknutí má funkci jako Enter.
pravé tlačítko - vyvolává menu
rotace kolečkem - posun v textu, ale může složit i jako posun v jiných oblastech
stisk prostředního tlačítka - vynikající funkce vkládání

Drag and Drop - (přetáhni a pusť)
Jedna z nepoužívanějších funkcí, která se využívá pro označení nějaké oblasti, pro přemísťování a kopírování různých virtuálních prvků.

Základ spočívá v tom, že levé tlačítko myši stisknu na jednom místě, držím ho stisklé a pustím ho na jiném místě. Stisknutím levého tlačítka myši uchopíte nějaký objekt, nebo prvek, potom ho přesunem myši přemístíte a uvolněním levého tlačítka myši objekt pustíte na jiném místě.

zpět na obsah


Ovládací prvky

Když jsem v minulém díle vysvětloval, co je to uživatelské rozhraní, použil jsem palubní desku automobilu. Taková palubní deska obsahuje spousty ovládacích prvků. Např. kolečko na zapnutí ventilátoru, páčky na blinkry a stěrače, tlačítko na zapnutí všech čtyř blinkrů a mnoho dalších. GUI nám poskytuje také spousty ovládacích prvků a každý má jiný účel. Těmto ovládacím prvkům se také říká virtuální, protože si je nemůžeme osahat, ale jsou jen zobrazeny. Ovládacích prvků je opravdu hodně a proto si popíšeme jen pár základních.

zpět na obsah


Textové pole

Textové pole je prostor, kam můžeme zadávat text, nebo správně řečeno, nějaký řetězec znaků. Například napíšu-li do textového pole své jméno, je to pouze text (řetězec znaků složený pouze z písmen), ale já mohu do textového pole napsat jakýkoliv znak (např.@ # $ % ?, nebo i číslici).

Textové pole vnímá vstupy z alfanumerické a numerické klávesnice a zobrazuje znaky, které jsou jednotlivým klávesám přiřazeny. Napsaný řetězec potvrdíme (odešleme) a program jej zpracuje. Ovšem je třeba si uvědomit, že jestliže nám nějaký program nabídne textové pole, tak je také naprogramováno, co má se zadaným řetězcem provést. Například v ukázce, kterou jsem pro vás nachystal umí textové pole pouze zobrazit, co jste zadali. V této ukázce nemůžete tento ovládací prvek využít například na vyhledávání.

ovládání:
1. Text. pole je třeba zaměřit (focus). Počítač musí vědět, kde má text, který píšete zobrazovat, nebo kam ho má vkládat. Jsou ovšem případy, kdy je text. pole zaměřeno hned od počátku. V zaměřeném text. poli je zobrazen kurzor.
2. Zaměříme jej kliknutím na něj levým tlačítkem myši, nebo do něj přeskočíme klávesou Tab, a nebo může být použita klávesová zkratka.
3. Napíšeme text
4. Potvrdíme klávesou Enter

ukázka

zpět na obsah


Tlačítko

Tlačítko je ovládací prvek, který můžeme jenom stisknout a potom PC provede činnost, která je naprogramována aby se po stisknutí tlačítka provedla. Tlačítko může být zobrazeno různými způsoby. Může být bez popisu, nebo může být popsáno jakýmkoliv textem, ale může to být třeba i pouze ikona, nebo obrázek. Ikona je malý obrázek, znak, který by měl být pro určitou věc specifický (jako např. státní vlajka, která je specifická pro určitý stát).

ovládání:
1. Na tlačítko je třeba ukázat (zaměřit ho)(focus) - kurzor myši, nebo na něj přeskočíme pomocí Tab
2. Stiskneme tlačítko - levé tlačítko myši, nebo Enter
3. Klávesová zkratka provede ad.1 a ad.2 zároveň

ukázka

příklad:
Představte si výtah, kde je pro každé poschodí jedno tlačítko. Prstem ukážeme na tlačítko poschodí, kam chceme jet a potvrdíme stisknutím. Zde si na tlačítko ukážeme kurzorem myši a potvrdíme levým tlačítkem.

Pozor na sílu klávesy Enter. Většinou dokáže ihned stisknout potvrzovací tlačítko. Rovnou si na něj ukáže (zaměří ho, tomu se říká "focus") a rovnou ho stiskne. Je to obvyklé v situacích, kdy můžeme vyplňovat více údajů (např. nějaké formuláře, nebo když se pohybujeme v nějakém ovládacím centru a provádíme třeba nastavení programu).

ukázka

zpět na obsah


Menu, nabídka

Menu je nabídka určitého programu, nebo nástroje. V podstatě jakýkoliv úkon, nebo volba, kterou nám daný program či nástroj nabízí. Tohle opět nejlépe pochopíte na příkladu.

Spojte si slovo menu s restaurací. Veškerá jídla či nápoje, které nám restaurace nabízí. A stejně tak, jak je obvyklé dělené menu na vepřové, hovězí, nápoje atd. tak je dělené menu i v PC (soubor, úpravy, nástroje). V restauraci se rozhodnete, že chcete vepřový řízek, tak si otevřete stránku kde jsou jídla s vepřovým masem a vyberete si řízek. V PC se rozhodnete, že chcete otevřít nový soubor, tak kliknete na "soubor" a potom na "otevřít nový"

ovládání:
1. Menu je schováno pod tlačítkem - zaměříme a potvrdímo tlačítka a zobrazí se menu (vyroluje)
2. Vyvoláme menu pravým tlačítkem myši

Více opět v ukázce

zpět na obsah


Okno

Jeden z nejlepších prvků GUI. Aplikace můžeme spouštět na celou obrazovku (fullscreen), nebo v okně. Tím že máme aplikace uzavřené v okně, můžeme velmi dobře pracovat s několika zároveň. Lépe řečeno, můžeme mít několik aplikací zároveň spuštěných (v několika oknech), ale pracujeme pouze s jednou, která má okno zaměřené (focus). Výhodou je, že velmi snadno zaměříme jiné okno a můžeme pracovat s jinou aplikací.

okno

Na obrázku mám v okně spuštěné 3 aplikace.
gedit - textový editor pro Gnome. Jeho okno je zaměřené
orage - kalendář pro xfce. Já mám nastaveno, že nezaměřená okna jsou průhledná.
evolution - poštovní klient.

záhlaví okna - horní pruh na kterém je umístěn titulek (popisek) a ovládací tlačítka
zahlavi
Pomocí funkce "Drag and Drop" lze okno přesouvat (je třeba uchopit ho za záhlaví).

titulek
ukazuje jaká aplikace je v okně spuštěna a co jsme touto aplikací otevřely. Já jsem otevřel soubor test, který je uložen v adresáři ~/clanky a otevřel jsem ho pomocí textového editoru gedit.

ovládací tlačítka
Nastavení, která tlačítka mají být zobrazena a která nemají být zobrazena je velmi individuální. To samé platí i pro vzhled a rozmístění tlačítek.

menu - menu okna - menu okna lze vyvolat i kliknutím pravým tlačítkem myši na záhlaví okna.
srolovat - srolovaní okna - Okno se sroluje a zůstane zobrazeno pouze záhlaví. Běžně lze provést pomocí kolečka myši, když je kurzor na záhlaví.
minimalizovat - minimalizace - Dalo by se říci "schovat okno". Aplikace nadále běží a registruje ji "správce úloh" na panelu, na kterém je zobrazen titulek okna. Odkryjeme pomocí kliknutí na "správce úloh", nebo pomocí Alt+Tab (přepínání mezi okny).
maximalizovat - maximalizace - Změní velikost okna - zobrazí okno přes celou obrazovku.
zavrit - zavřít okno - Okno se zavře a tím se ukončí i apps.

okraje okna - Pomocí funkce "Drag and Drop" lze měnit velikost okna. Stačí uchopit okraj, nebo roh okna.

menu aplikace - Hlavní nabídka apps je rozložena na několik kategorií. (soubor, úpravy,...)
menu

panel nástrojů (toolbar) - Na panelu nástrojů jsou ikony pro zrychlený přístup k nejčastějším činnostem. Vše najdete i v menu apps.

stavový řádek (status bar) - Pouze informativní účel. Oznamuje, když apps provádí nějakou činnost, slouží jako nápověda a další.
statusbar

zpět na obsah


Spuštění počítače

Tento proces není až tak jednoduchý, ale stručně by se dalo říci, že Bios (basic input/output system) prozkoumá hardware, najde pevný disk, najde první oddíl pevného disku a na něm objeví MBR (Master Boot Record) . MBR obsahuje tabulku rozdělení disku, ale hlavně řekne počítači odkud má nahrát zavaděč (boot loader). V GNU/Linux se nejčastěji používá zavaděč GRUB a tento zavaděč se postará o natažení jádra do systému (boot/bootstraping). Jádro si prozkoumá hardware a spustí systémový proces init, který následně spouští jeden startovací skript za druhým. Spustí systémové démony a zastaví se v místě, kde bude vyžadovat naše přihlášení do systému.

Je mi jasné, že to co jsem teď napsal musí být pro začátečníka nepochopitelné. Vůbec se tím netrapte a přečtěte si těchto pár vět třeba za rok a už vám budou dávat smysl. Já to napsal záměrně kvůli třem věcem:

boot - slovo, se kterým přijdete určitě mockrát do styku. Znamená zavést, natáhnout a vzniklo zkrácením slova bootstraping. Logické vysvětlení je jednoduché. Počítač si musí sám najít jádro, které je na pevném disku a natáhnout (zavést) ho do operační paměti. Jádro se pak postará o kompletního nastartování OS. Dalo by se říci, že počítač musí nastartovat sám sebe.

příklad:
Je to jako u aut. Dnes i auto nastartuje samo sebe. U prvních vozů jsme museli načepovat palivo (z nádrže do motoru) a ručně roztočit motor. Dnes jen otočíme klíčkem a auto si samo nasaje palivo, samo si roztočí motor a některé auta si sama zapnou světla.

Bios - V min. díle jsme si řekli, že to je program, který je součástí hardwaru. Tento program se stará pouze o zapnutí a vypnutí PC. Pro nás je důležité, že Bios se dá nastavit. Když jsem napsal, že bios najde pevný disk a na něm MBR, je to sice pravda, ale má to jednu podmínku. Musí být nastaven, aby startoval z pevného disku. Může totiž nastartovat PC třeba z CD, nebo USB Flash. A máme-li PC s více disky, je potřeba nastavit, ze kterého má PC startovat. Proto jsem v odstavci "žádáme o instalaci" napsal, aby člověk, který vám bude instalaci provádět nezapomněl nastavit Bios na bootování z pevného disku. Jinak by se totiž mohlo stát, že se vám zapomenuté CD v mechanice postará o pěknou zábavu.

GRUB - Zavaděč, který nám zavede jádro do operační paměti. Důležité je, že před zavedením jádra se objeví na monitoru GUI pro výběr jádra, nebo režimu. Máme pár sekund, aby jsem pomocí šipek vybraly jádro, které chceme zavést. Většinou s tím nic dělat nebudeme, ale kdybychom měli více OS, právě zde si vybereme, který OS chceme nabootovat.

Na obrázku je vidět, že mám pouze jeden operační systém, ale mám možnost zvolit si ze tří možností.

jadro

generic je první možnost, která je už vybrána a pokud to nezměním, Grub zavede jádro (kernel 2.6.28-11 = verze jádra) a toto jádro mi nastartuje distribuci LinuxMint 7.

recovery mode je režim, který slouží pro opravovaní chyb. Spustí se ten samý OS, ale bez grafiky. To znamená pouze v textovém režimu a je to ideální způsob, jak opravit nějaké chyby v grafickém režimu.

memtest je nástroj na testování paměti. Tento nástroj průběžně vypisuje výsledky testování a ukončíme jej klávesou Esc.

zpět na obsah


Přihlášení do systému

Po zapnutí PC proběhne startovací proces, který může trvat i pár minut, a který se zastaví v místě, kde očekává naše přihlášení do systému. Říkali jsme si, že GNU/Linux je víceuživatelský systém a od samého začátku počítá s tím, že jej bude používat více uživatelů (lidí). Proto je přihlášení do systému první věc, která následuje po ukončení startovacího procesu.

zpět na obsah


Přihlášení v textovém režimu

login

Většinou výpis informací v textovém režimu působí na začátečníka velmi složitě, ale ve skutečnosti na tom nic složitého není. Jde pouze o to vědět co jednotlivá slova a zkratky znamenají. Na obr. je vidět závěr výpisu startování, ale my se zaměříme pouze na poslední řádek, který nás vybízí k přihlášení.

LinuxMint 7 Gloria - je distribuce a její verze
rapi - je jméno počítače
tty1 - je označení prvního virtuálního terminálu
login - je výzva k přihlášení

Takže zadáme své uživatelské jméno a potvrdíme klávesou Enter. Objeví se výzva password, tzn. výzva na heslo. Po zadání hesla a jeho potvrzení se provede přihlášení. Heslo budeme psát poslepu, protože se z bezpečnostních důvodů nebudou zobrazovat žádné znaky.

Výzva na přihlášení je ve všech distribucí podobná. Například v Archlinuxu se zobrazí:

ARCHLINUX 2.6.29 ARCH (amisek) (vc1)
amisek login:

Kde Archlinux je distribuce, 2.6.29 je verze jádra a amisek je jméno počítače. (vc1) je označení terminálu (virtual console) a login je výzva na přihlášení. Zadám jméno uživatele, potvrdím kláv. Enter a objeví se výzva na heslo

password:

Slovo login a password si zapamatujte, protože na ně ještě mockrát narazíte. Tyto slova jsou totiž běžné pro přihlášení na internetových stránkách, ale i kdekoli jinde, kde je nenapíšou česky.

ukázka

zpět na obsah


Přihlášení pomocí grafického správce

Dnes již většina distribucí instaluje "grafického správce přihlášení" automaticky. Takže po nastartování PC se spustí grafický správce přihlášení a my se můžeme přihlásit v grafickém režimu. Nejčastější správci jsou xdm, kdm pro KDE, gdm pro Gnome. Protože distr. LinuxMint používá prostředí Gnome, na obrázku je ukázka jak může vypadat gdm.

login

Grafický správce přihlášení nám poskytne GUI, tedy grafické uživatelské rozhraní, které dělá přihlášení přívětivější. Zobrazí nějaké přívětivé pozadí, přeloží slovo login na uživatel (aby jsme to pochopily) a na přihlášení nám poskytne ovládací prvek - textové pole. A jak jsme mohli vidět v ukázce "menu", nabízí i další ovládací prvky, jako virtuální tlačítka a menu (nabídku).

zpět na obsah


Co umí gdm

I když stále mluvím o gdm podotýkám, že správci přihlášení jsou si velmi podobní

Přestože hlavním úkolem gdm je přihlásit nás do systému, dokáže provést i jiné operace. Chcu-li třeba vypnout počítač, tak gdm to zvládne i když nejsem přihlášen. V textovým režimu bych se musel napřed přihlásit a pak zadat příkaz pro vypnutí PC.

přihlášení do systému - stačí napsat uživatelské jméno a vzápětí heslo

vypnout - bude následovat kontrolní dotaz a po jeho potvrzení se počítač vypne. Angličan by pro vypnutí použil slovo shutdown, nebo halt, a proto když zvolíme vypnout, provede se jeden z těchto příkazů.

restartovat - počítač se vypne a znova zapne. Samotné slovo start je vlastně cizí slovo. re-start = znovu nastartuj. Se slovem restart se ještě setkáme a bude mít přesně tento význam. Ovšem co se týče restartu celého PC, řekli jsme si, že nastartování počítače se vyjadřuje slovem boot. Proto se v tomhle případě provede příkaz reboot (re-boot).

uspat - je volba, která vypne počítač jenom z části. Používá se hlavně u notebooků, kde potřebujeme šetřit baterii, přemístit se i s počítačem a kompletně ho vypínat nemá smysl. Uspíme-li PC, tak se veškerá rozdělaná práce uloží do paměti RAM, vše se vypne a ponechá se v provozu pouze přístup k této paměti. Po probuzení se vše načte, tak jak to bylo a můžete pokračovat v rozdělané práci. Myslím, že na desktopu tato volba nemá moc smysl. I při normálním vypnutí si dnes programy pamatují, kde jsme skončily.

hibernovat - Něco podobného jako uspat počítač. Je tu pouze rozdíl, že se data neuloží na RAM, ale na pevný disku. A v praxi tento rozdíl znamená, že když uspíte počítač, tak potřebuje min. napájení. Jestli tedy vyndáte baterii z notebooku, tak je vaše rozdělaná práce zničena. Hibernace uloží data tak, že není potřeba vůbec žádné napájení.

výběr sezení - Linux Mint má jako default nastavení (základní nastavení) Desktopové prostředí GNOME. Budeme-li mít nainstalované i jiné Desktopové prostředí, můžeme si vybrat, které chceme spustit. Dále mohu nechat spustit záchranný terminál (příkazová řádka), nebo záchranné GNOME. To jsou režimy, které slouží pro opravování chyb.

sezeni

Na tomto obrázku je vidět, že kromě defaultního Gnome je nainstalováno i Desktopové prostředí Xfce.

výběr jazyka - po instalaci máme nastavenou češtinu, ale pokud se chcete učit anglicky, stačí zde změnit jazyk a počítač na vás bude mluvit anglicky (nebo jiným jazykem)

vzdálené přihlášení přes XDMCP - tato volba slouží na přihlášení k jinému PC

zpět na obsah


Vypnutí PC

Vysvětlím vám jak správně vypínat a restartovat PC jak pomocí GUI, tak i pomocí příkazové řádky. I přesto, že jsem si ještě neprobrali Desktopové prostředí a také jsem vám ještě neřekl nic o příkazové řádce, považuji za správné uvést tyto postupy teď hned. Proč? GNU/Linux nemá rád násilné vypnutí a násilný restart.

Důvod je prostý. Linuxové souborové systémy ukládají změny do Operační paměti a zápis na Pevný disk provádí jen sporadicky. Tím se dosahuje větší rychlosti a efektivnosti při práci, ale zároveň se soubory stávají choulostivější na tvrdé vypnutí. To znamená, že vždy je lepší nechat systém, aby všechny změny v klidu uložil na pevný disk a všechny běžící procesy správně ukončil.

příklad
Představte si, že si chcete naložit maso a nachystat si hranolky pro večerní návštěvu. Nachystáte si na kuch. linku vše potřebné, aby jste při přípravě nemuseli odbíhat. Ze sklepa si donesete brambory, česnek, cibuli a pivo (přidáme k masu). Z lednice si vyndáme hořčici a z mrazáku maso. Když přípravu dokončíme, tak všechno zase pěkně uklidíme. Ovšem když stihneme maso jen naklepat a oškrabat brambory a najednou budeme muset práci ukončit, tak musíme všechno uklidit a vrátit do lednice.

Nesprávné (tvrdé) vypnutí počítače bych v tomto příkladě přirovnal k ukončení přípravy jídla bez úklidu surovin. Tedy ukončíme přípravu, vše necháme jak je a odejdeme. Následek - pivo nám zvětrá, do masa se nám pustí mouchy a brambory vyschnou a scvrknou se.

Dnešní moderní souborové systémy se snaží předcházet ztracení dat pomocí různých metod (žurnálování, ...) a proto většinou neznamená tvrdé vypnutí PC fatální problém(ztrátu dat).

zpět na obsah


Vypnutí pomocí GUI

V předchozích odstavcích jsem vám ukázal obrázky Grafického správce přihlášení, na kterých je vidět, že jsou dva způsoby:
pomocí menu
pomocí icony

Jsme-li již přihlášeni do systému, tak máme nějaké Desktopové prostředí a v něm je postup naprosto stejný:
buď pomocí menu (hlavní nabídky Desktopového prostředí)
nebo pomocí icony

menu -> odhlásit -> vypnout
systém -> odhlásit -> vypnout

nejčastější icony -logoutlogout shutdown

zpět na obsah


Pomocí příkazu

Musíme si spustit nějaký Emulátor terminálu. Spustíme tedy terminál nebo konzoli

menu -> příslušenství (systém) -> terminál (konzole)(aterm)(xterm)

Spustí se Emulátor terminálu, který zobrazí promt a za ním blikající kurzor. V tuto chvíli počítač čeká na zadání příkazu. Promt většinou zobrazuje [jméno uživatele@jméno počítače adresář], adresář ve kterém se nacházíme ~ a je ukončen znakem $.

promt

[jirka@amisek ~]$

Nyní zadáme příkaz, který je nutno zadat jako uživatel root, tedy jako administrátor.

#Křížek označuje promt. Ten při zadávání příkazu nepíšeme.
Je to standartní způsob, jak se zapisují příkazy.
Uvidíte-li v nějakém návodu napsáno např. # ls ~/,
jedná se o příkaz ls ~/
sudosudo se postará o to, že voláme příkaz jako root
!!! sudo musí být nastaveno
!!! nepoužívejte sudo, pokud nevíte co děláte.
Zavoláme-li příkaz jako root pomocí sudo,
následuje dotaz na vaše uživatelské heslo
# sudo haltpříkaz halt provede vše potřebné pro vypnutí PC
# sudo rebootpříkaz reboot restartuje PC
# sudo shutdown -hpříkaz shutdown také slouží na ukončení systému,
ale je potřeba přiřadit mu volbu.
volba -h zajistí, že se zavolá příkaz halt
# sudo shutdown -rvolba -r zajistí, že se zavolá příkaz reboot.
# sudo shutdown -h +60systém se vypne za 60 minut
# sudo shutdown -h 9:30systém se vypne v 9:30 hod.

terminl terminal

Nemáme-li nastavené a povolené používat sudo, je nutné přihlásit se jako administrátor.
!!! pozor - jako administrátor máte povoleno vše. Nehrajte si! Opravdu používejte pouze pokud víte, co děláte.

jako root se přihlásíme pomocí příkazu

# su

Potom následuje dotaz na administrátorské heslo a následně zadáme příkaz pro vypnutí bez slova sudo, protože nyní jsme přihlášeni jako root. "sudo" používáme když nejsme přihlášeni jako root, ale jako root voláme pouze jeden příkaz.

zpět na obsah


Nouzové řešení

Kdyby se náhodou stalo, že se vám z nějakého důvodu kousne systém, což znamená že PC nereaguje na nic, existuje řešení přepnout do virtuálního terminálu. Toto řešení by nefungovalo pouze v případě, že by vám přestala fungovat klávesnice, ale ještě nikdy jsem to nezažil. V návodech se uvádí 12 virt. terminálů, kdy prvních 6 je textových a dalších 6 grafických a přepíná se do nich pomocí Ctrl+Alt+F1-F12. Pro náš účel stačí jeden.

1. Přepneme do virt. terminálu - Ctrl+Alt+F1.
1a. Pro přepnutí zpět do GUI většino funguje Ctrl+Alt+F7, ale může se to lišit dle distribuce.
2. Objeví se textový režim a výzva login pro přihlášení.
3. Zadáme své uživatelské jméno (pokud máme povoleno sudo).
4. Zadáme své uživatelské heslo.
5. Zadáme jeden z příkazů pro vypnutí, nebo restart.

3a. Nemáme-li povolené sudo, přihlásíme se jako root, ovšem tentokrát ne pomocí su, ale zadáme administrátorské jméno, které je root.
4a. Zadáme heslo roota.

ukázka

zpět na obsah


Vysvětlivky

Paměť je prostor, kam PC ukládá a uchovává data.

  - ROM je typ paměti, kterou lze pouze číst. Nelze na ni zapisovat.
  - RAM je typ paměti, na kterou lze zapisovat.

  - Pevný disk(HDD - hard disk drive) je vnější paměť, která dokáže uchovávat informace dlouhodobě. (Při vypnutém PC, je vše uloženo na pevném disku.)

  - Operační paměť je vnitřní paměť, která slouží na dočasné ukládání zpracovávaných dat. Tato paměť je mnohem rychlejší než HDD, ale nedokáže uchovávat data jestliže ztratí napájení. A proto, spustíme-li PC nebo nějaký program, počítač si nahraje všechna potřebná data z HDD do operační paměti a procesor potom pracuje s touto pamětí. Při ukončení činnosti, se změny uloží na HDD, kde se uchovají do příštího spuštění.
Tato paměť je dnes běžně označována jako RAM-ka. Sice je to zavádějící, protože je spousty pamětí typu RAM, ale když někdo použije toto označení, většinou hovoří o operační paměti.

Vstupní zařízení je hardware, který slouží počítači pro příjem dat. Jsou to např. klávesnice, myš, joystic, scanner,webcamera atd. viz. Vstupní zařízení

Výstupní zařízení je hardware, který předává data od počítače k uživateli. Jsou to např. monitor, tiskárna, reproduktory atd.

Virtuální terminál nebo také virtuální konzola jsou termíny, které označují uživatelské rozhraní, které nám nabízí příkazovou řádku a do které ho se můžeme v našem PC přepnout.

Emulátor terminálu je program, který nám nabídne příkazovou řádku, ovšem emulátor terminálu je program, který běží pod GUI. Tzn. že na rozdíl od virtuální terminálu nemusíme přepínat do jiného uživatelského rozhraní, ale spustíme jej jako aplikaci v okně.

Bios (basic input-output system) je software obsažený přímo v hardwaru. Bios má jediný účel - zapnout a vypnout PC. viz. Spuštění počítače

MBR (Master Boot Record) je sector umístěn na prvním oddílu HDD a obsahuje tabulku rozdělení disku a zavaděč jádra. viz. Spuštění počítače

Zavaděč je program, který zavede jádro do operační paměti. viz. Spuštění počítače

Skript je zdrojový kód programu, který je interpretován nějakým interpretem.

interpret se postará o zpracování programu, aniž by se musel kompilovat.

Démoni jsou procesy běžící na pozadí, které vykonávají nějakou specifickou funkci, nebo systémovou úlohu.

init je program, který se spustí jako první po startu PC. Je to vlastně jeden z nejdůležitějších démonů, protože spustí startovní skripty a postará se o nastartování dalších démonů, potřebných pro běh PC.

boot Zkrácenina slova bootstraping, které znamená zavést, natáhnout. Označuje to nastartování PC, nebo-li zavedení jádra do systému. viz.

Promt zobrazuje nějaké obecné informace (obvykle jméno uživatele, jméno počítače...), ale hlavně nás informuje o tom, že příkazová řádka je připravena přijmout další příkaz. viz. vypnutí PC - pomocí příkazu

zpět na obsah


Závěr

V příštím díle si povíme něco o Desktopovém prostředí, řekneme si, co je to soubor, co adresář a povíme si něco adresářové struktuře.

zpět na obsah


Autor : Jiří Cásek (jiricasek@gmail.com)

| Verze projektu: 1.52 | © 2000 - 2011 | Historie |