Úvod GNU/Linux Software Ke stažení Odkazy

Vaše IP: 34.204.168.209
Počet návštěv: 1473473
Hledání příkazů operačního systému Linux podle syntaxe nebo popisu.

Nastavení vzhledu stránek
Dark
Silver
Green
Grey

Radek Tříška

E-mail a Jabber :
radek(at)fastlinux(dot)eu
mseed@njs.netlab.cz

Sekce V.I.P. uživatelů


autoškola GNU/Linuxu - před usednutím do auta


Obsah:


úvod

Když jsem před pěti lety dostal počítač s operačním systémem GNU/Linux, byl jsem absolutní začátečník, který byl odkázán na články určené právě pro mně. Už tehdy bylo několik takových článků k dispozici a nemůžu říct, že špatných. Ovšem objevovali se problémy, že ne vždy mi takový článek prozradil, to co mně zrovna zajímalo. Já si chtěl jen spustit počítač a nějaký program, přičemž mi bylo v jádru jedno, co je co a jak to funguje. Ovšem tento postup není dobrý, protože ještě dnes se mi stává, že mi chybí nějaká základní informace, kterou jsem díky svému přístupu přeskočil.

Další věc, která se občas objevila jako chyba článku, že pisatel automaticky počítal s nějakou znalostí. Není divu, protože napsat článek pro začátečníky je strašně těžké, protože čím vzdělanější autor, tím hůř hledá hranici mezi informacemi, které je potřeba vysvětlit a které potřeba vysvětlit není, protože je už má prakticky každý.

A to je jediný důvod proč píši tento článek. Rád bych vyplnil to, co jsem tenkrát nenašel. Uvidíme jak se mi to podaří, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě neušel tak dlouhou cestu od úplného začátečníka, tak mám aspoň dobrou šanci.

Můj cíl je prostý. Tak jak se v autoškole naučíte jezdit s autem, tak bych vás rád naučil ovládat počítač a operační systém GNU/Linux. Ovšem je mi úplně jasný, že spousty lidí půjde v mých šlépějích (i když to není dobrý způsob), pokusím se to mít na paměti a nějak to vyřešit.


úvod k prvnímu dílu - "před usednutím do auta"

První díl je ukázkový příklad, že bez vzdělávání to nepůjde. Podíváme se na to, co bychom měli vzít v úvahu, před tím než si pořídíme počítač. Představíme si operační systém GNU/Linux, povíme si něco o výhodách a o distribucích, které nám GNU/Linux nabízejí. Jestli vás tedy čeká pořízení počítače, měli by jste si tento díl přečíst, ale jestli už máte doma počítač s GNU/linuxem, a nechce se vám celý článek číst, tak by jste se měli aspoň zaměřit na vysvětlivky.

zpět na obsah


Pořízení počítače

Nejprve si musíme ujasnit, co vše vlastně potřebujem, aby jsme doma měli funkční přístroj.
Základní dvě části, ze kterých se počítač skládá jsou, hardware a software, ovšem při pořizování počítače (PC) musíme brát ještě v úvahu uživatele.

hardware (hw) = technické vybavení (je hmatatelné) (procesor, disky, grafická karta a mnoho dalšího. Patří sem ale i klávesnice, monitor...)
software (sw) = programové vybavení (nehmatatelné)
uživatel = já, ale mohou být i další (např. rodina)

Musíme si ujasnit, kdo všechno bude PC užívat, jak silný potřebujeme stroj, co vše s ním budeme chtít dělat. Takže právě tyto tři faktory ovlivňují výběr a mají vliv na to, jestli zbytečně neutratíme peníze a jestli nám bude náš počítač vyhovovat.

(PC), (sw), (hw) - jsou zkratky, které budu nadála používat

zpět na obsah


hardware

Co se týče pořízení hardwaru, tak vám žádné rady neposkytnu, protože hardware (hw) se vyvíjí tak rychle, že když sem dnes něco napíšu, tak za půl roku to nebude pravda. Jenom mějte na paměti, že hardware ovlivní výkon počítače (PC) kvalitu obrazu, zvuku, velikost paměti atd.
Ve srovnání s autem, je to jako vybrat si silné, nebo slabé auto, které umí jet 130 nebo 200 km/hod a do kterého naložíte celou rodinu, nebo jen jednu nákupní tašku.
Takže doporučuji si udělat obrázek o aktuální nabídce a případně si nechat poradit na některém linuxovém serveru, od přátel nebo od prodavače (od toho tam ti prodavači jsou).

Co je to server si vysvětlíme v nějakém dalším dílu, až přijde řada na internet. Nechat si poradit na linuxovém serveru znamená: v práci, v internetové kavárně, nebo někde, kde se dostanete k internetu si otevřete nějaké linuxové stránky a ve fóru (prostor na diskusi, otázky a odpovědi) se zeptejte a jiní uživatelé vám rádi poradí. Takové str. jsou např. www.abclinuxu.cz, www.root.cz, ...

Na prodavače pozor, protože někteří výrobci hardwaru nevyrábí komponenty, které by na GNU/Linuxu fungovali a spousty prodavačů ani neví co to GNU/Linux je. Takže nejlépe nechat si poradit od někoho, kdo se vyzná. Ovšem i když někteří výrobci na GNU/Linux zapomínají, většinou se hodně rychle objeví ovladače (programy, které dotyčný hw ovládají). V podstatě by mohli nastat problémy jen s absolutními novinkami od těchto výrobců.

Na abclinuxu je sekce hardware, kde se udržuje seznam podporovaného hardwaru, existují i další zajímavé databáze podporovaného hardware například http://www.linux-drivers.org/, ...

zpět na obsah


software

Osobně považuji software (sw), za to, co dělá počítač počítačem a proto si myslím, že je třeba tuto část pořádně vysvětlit. Důvod je prostý. Software se nepostará jen o to, aby jsme měli PC funkční, ale i o to, jestli se nám bude líbit s ním pracovat, jestli se naplní naše očekávání, co by měl náš PC umět a v neposlední řadě, jestli vyhoví celé rodině (je-li pro ni určen). Z toho vyplývá, že bychom měli výběru (sw) věnovat větší pozornost, protože nikdo nechce být zklamán, zvláště pokud si software zakoupí. Tohle ovšem neplatí o GNU/Linuxu, který je možno získat zdarma. Dále jsou na zdarma dostupné zkušební verze programů (tzv. trial verze), tyto verze slouží jen k vyzkoušení daného programu a bývají často funkčně omezené.

zpět na obsah


co je program

Řekli jsem si, že software je programové vybavení PC tzn.všechny programy mám v PC instalované. Program je ve skutečnosti textový soubor obsahující informace v některém z mnoha jazyků, které určují jak se bude výsledný produkt chovat, vypadat a popřípadě komunikovat s hw počítače. Výsledný produkt je pak většinou přeložen(zkompilován) do podoby, kterou umí PC číst a vykonávat. Nejlepší je hned použít příklad.

Představte si, že vaše tělo (vše co je hmatatelné) je hardware a vše co je uloženo v mozku je software. Ovšem musíme si uvědomit, že PC nedokáže nic vymyslet. Dokáže udělat pouze to, co je v nějakém programu napsáno. Já jako uživatel k vám přijdu na návštěvu a požádám vás o kávu. Neudělám nic jiného, než že spustím program, který máte uložený v paměti pod názvem "jak uvařit kávu", a který se skládá ze tří částí. Uvařit vodu - nachystat hrnek s kávou - a zalít kafe. První část bych zapsal asi takto:

Uchop konvici do pravé ruky - dej ji pod vodovod - pusť kohoutek - až se napustí 250ml zastav kohoutek - zavři konvici - postav ji na podstavec - zapni konvici tlačítkem pro zapnutí.

Jak jsem řekl, program se skládá ze tří částí. A proto musí být řečeny pravidla, jak s nimi pracovat.
Buď může být v programu zadáno, aby se vše provádělo pěkně postupně, nebo mu můžou být zadány pravidla, které třeba určí, během vaření vody, začni provádět další část "příprava hrnku". V takovém programu musí také být napsáno, jaký hw použít. V našem příkladě budeme potřebovat obě ruce, oči, a možná i nohy.

zpět na obsah


složení softwaru

V počítači máme tři druhy programů:

operační systém (OS) = Základní programy potřebné pro chod PC (spolupraci s hw, ...). V našem případě jde o Linux (jádro)+ GNU
aplikace (apps) = programy určené především pro kontakt s uživatelem
ostatní = programy, které jsou obsaženy přímo v hardwaru (firmware, BIOS)

zpět na obsah


operační systém

Operační systém je nejdůležitější část programového vybavení. Postará se nejen o samotnou funkčnost PC, ale vytvoří prostředí pro aplikace a mnoho dalšího. My se bavíme o operačním systému GNU/Linux. Tento systém je složen z programů vytvořených v rámci projektu GNU a jádra, které se jmenuje Linux.

příklad
Co se týče programu "jak uvařit kávu". Kdybychom neměli operační systém, mozek by si tento program nedokázal ani uložit, ani spustit. Jednak by nevěděl kam a v jaké formě má tento program uložit, potom by také nevěděl jak a čím ho má spustit a následně by nebyl schopen provést jedinou operaci, protože by mu prostě chyběli nástroje (informace).

Jistě jste už slyšeli, že počítač je založen na jedničkách a nulách. Ovšem programy se v tomto formátu netvoří. Program se napíše v programovacím jazyce (zdrojový kód) a do binární podoby (strojový kód), čily do podoby 1 0 se následně překládá. Tomuto překladu říkáme kompilace.

Představte si, že jste nikdy v životě kafe nevařili a vůbec nemáte tušení jak se to dělá. V mozku ale již máte operační systém s programy na čtení a znáte například dva jazyky - češtinu a angličtinu. Tyto dva jazyky jsou v našem případě programovacími jazyky. Já vám napíši program "jak uvařit kafe" na papír v češtině, čili v jednom z těchto dvou programovacích jazyků. Vy si tento papír díky OS můžete přečíst, a protože OS přeloží informace na papíře do podoby v jaké si je ukládá mozek, můžete se tento program naučit a uložit do paměti.

Jestliže vás pak požádám o kafe, GNU zpracuje tento požadavek jako vstup a protože si pamatuje kam si program uložil, tak ho spustí. První data, která v programu jsou (uchopit konvici prav. rukou a naplnit ji vodou) se mohou bez problému provést, protože GNU má informace, jak to provést. Dobře ví, že na přístup k hardwaru potřebuje jádro, a proto, je-li první krok v programu "uchopit konvici", tak GNU předá tento požadavek jádru a jádro se postará o uchopení konvice. Tímto stylem se provede kompletně celý program a tuto činnost nazýváme procesem. Na konci budeme mít uvařené kafe, což je výstup.
Ovšem to ještě není vše, protože ve stejném okamžiku nám pracuje spousty dalších procesů, kdy se GNU/Linux stará o to, aby nám tlouklo srdce, kolovala krev, dýchali jsme atd.

Linux (jádro) - je základní součást OS, protože jádro se stará o ovládání hardwaru.

příklad
V našem příkladě potřebujeme ruku na uchopení varné konvice, druhou ruku na otevření vodovodního kohoutku a další. Takže jestliže program potřebuje, abychom sáhli pravou rukou na konvici a uchopili ji, tak je to v programu napsáno a jádro se postará o to, že ta ruka skutečně tu konvici uchopí.

Projekt GNU vznikl za jediným účelem. Vytvořit svobodný operační systém. V dnešní době má za cíl ho udržovat a stále vyvíjet. GNU zatím své vlastní jádro stále vyvíjí, ale spojením s jádrem Linux vznikl výborný OS. Kromě jádra potřebuje OS spousty programů pro chod počítače. Tyto programy nám pc nastartují, zajišťují jeho funkčnost, vytváří prostředí pro aplikace, dělají prostředníka mezi aplikacemi a jádrem a mnoho dalšího. Projekt GNU nám poskytl právě tyto programy.

příklad
To co vidíte na obrázku se pokusím vysvětlit pomocí automobilového průmyslu. Projekt GNU nám shromáždil (některé přímo vyrobil) všechny součástky potřebné pro výrobu auta. A stejně tak, jak existují např. stovky druhů volantů, tak zde máme skoro každou součástku v mnoha podobách. Automobilky Ford, Opel, Mercedes a Audi se rozhodli, že svá auta budou vyrábět ze součástek, které poskytuje GNU. Ovšem každá tato automobilka použije jinou sestavu součástek a proto máme na trhu rozlišná auta, která jsou ovšem vyrobena na stejném základu a jednu věc, jádro Linux, mají všechny společné. A je to jak ve skutečnosti. Jedno auto má lépe rozložené pedály, druhé bude mít hezčí karoserii a třetí bude mít lépe vybaven interier (dle vašeho vkusu).

zpět na obsah


aplikace

Jsou to programy, které jsou určeny přímo pro kontakt s uživatelem. např. přehrávač hudby, prohlížeč internetu a další. Jako běžný uživatel budete z velké části pracovat pouze s těmito programy. Jedna z prvních aplikací se kterou přijdeme do styku je desktopové prostředí (počítačové prostředí), které se postará nejen o vzhled, ale i o grafický způsob ovládání pc (GUI). V GNU/Linuxu jsou zřejmě nejčastější desktopová prostředí KDE a GNOME, ale je jich mnohem víc. XFCE, Openbox, Fluxbox, WindowMaker a další a další.

zde si můžete prohlédnout, jak mohou jednotlivá desktopová prostředí vypadat. Další snímky najdete třeba i na stránce linuxexpres.

Slovo desktop označuje stolní počítač (desktop = na stole) a o desktopovém prostředí mluvím záměrně, protože bych rád vysvětlil ještě jeden pojem, než si začneme povídat o výhodách GNU/Linuxu a jeho distribucí. Jedná se o uživatelské rozhraní. Uživatelské rozhraní je souhrn všech způsobů, kterými člověk může ovládat stroj. Podívejte se na obrázek, na kterém je vidět uživatelské rozhraní pro řízení auta a myslím, že není co dál vysvětlovat.

V počítači máme tři typy uživatelských rozhraní
grafické uživatelské rozhraní (GUI)- na obrazovce máme okna a jiná grafická tlačítka, na které můžeme klikat myší, ovládat je klávesnicí a nebo jiným způsobem (určitě jste se už třeba setkali s ovládáním pomocí prstu).
textové uživatelské rozhraní (TUI)- většinou se jedná o sloupce a řádky a opětně mohou registrovat vstupy jak z myši, tak z klávesnice. V běžném životě se setkáte s TUI např. v televizi jako menu, nebo teletext.
příkazová řádka - nejjednodušší a zároveň nejšikovnější způsob ovládání pc. Pomocí klávesnice napíši příkaz a ten se vykoná. Nejjednodušší proto, že nemusím klikat a hledat, hledat a klikat. Stačí pouze vědět jaký příkaz napsat.

A výběrem desktopového prostředí si právě vyberete i grafické uživatelské rozhraní.

zpět na obsah


ostatní

existují programy, které jsou přímo součástí hardware. např. BIOS. Tento program má za úkol ovládat funkce základní desky počítače (například: zapínání, vypínání, taktování,...) Další programy přímo zabudované v hardware se jmenují firmware. Starají se taktéž o správnou funkci daného kousku hardware. Hardware si většinou nevybíráme podle firmware nebo BIOSU.

zpět na obsah


uživatel

Znovu připomínám že, než si pořídíme PC a vybavíme jej softwarem si musíme ujasnit, jaký bude jeho účel. Kdo všechno ho bude užívat a co vše na něm budeme chtít dělat. Tohle vše bychom měli vzít v úvahu při výběru hardwaru i softwaru. Je to stejné jako při výběru auta. Chci-li auto pouze na dojíždění do práce, tak si koupím nějaké malé auto s malým obsahem a malou spotřebou. Kdežto, potřebuji-li rodinné auto, tak si koupím nějaké silnější s hodně prostorem a velkým kufrem.

zpět na obsah


výhody GNU/Linuxu

bezpečný a stabilní systém - GNU/Linux je velmi dobře zkonstruován a způsob jakým funguje dává malou pravděpodobnost úspěšnosti virů a jiných škodlivých faktorů

zcela ovladatelný - vy jste pánem. můžete kamkoli nahlédnout, můžete cokoli změnit. Konfigurační soubory jsou ve formě textu, takže jejich úprava je snadná.

velké množství apps - snadno dostupných

variabilní, přizpůsobitelný - Nejen, že je přizpůsobitelný vašim představám, ale tento systém se dokáže snadno přizpůsobovat i jiným přístrojům (mob.tel.)

dostupný v češtině - všechny OS, nemají češtinu

je to svobodný software - GNU je zkratka pro svobodný software. Můžu měnit co chci, kopírovat, distribuovat, vylepšovat atd.

víceuživatelský systém - maximálně vhodný, má-li PC užívat více lidí

kvalitní podpora a mnoho dokumentace - s většinou problémů Vám pomůže linuxová komunita a máte k dispozici velké množství dokumentace.

nejste obětí jedné firmy - Nesvazuje vás podmínka, co vám jedna firma nabídne a co pro vás udělá.

Zkusím jednotlivé výhody blíže popsat a vysvětlit.

zpět na obsah


svobodný software

Každý software musí být vydán pod nějakou licencí, která určuje pravidla, jak se může s daným programem zacházet. Pro svobodný software vznikla licence GNU GPL a GNU LGPL.

licence GNU GPL je zárukou svobody a stručně by se dalo říci, že je povoleno vše. Jednak je zveřejněn zdrojový kód, který máme povoleno zkoumat, měnit, upravovat i vylepšovat. Dále můžeme software kopírovat a distribuovat dle svého uvážení. Tzn. množit a rozdávat jak se nám zlíbí. GNU GPL sice nezaručuje, že software musí být zdarma, ale většinou se tak děje. Jsou případy, kdy si mohu OS zakoupit, ovšem v těchto případech neplatím za software, ale spíš za služby. Obvykle se tak děje, když nám nějaká firma, která distribuuje GNU/Linux, tento OS pěkně před-chystá, zabalí do krabice, přidá manuál a případně poskytne i nějaké další služby.

Hlavní výhody svobodného sw není cena, ale právě to, že zaručuje svobodu co se týče užívání softwaru. Běžný uživatel asi nikdy nebude chtít studovat jak je program napsán a přemýšlet, co by se tam dalo vylepšit. Ovšem to neznamená, že si svobodu užívají pouze programátoři a lidé, kteří chtějí pracovat se zdrojovým kódem. Tato vlastnost (že je sw svobodný) má přímý vliv na spoustu dalších výhod a jevů.

příklad
Představte si, že jste kuchař a máte hlavu plnou různých receptů, včetně postupů (programy) na přípravu jídla. Jenomže jste udělali chybu, protože jste se naučili "nesvobodné" recepty. Takže až přijdete na to, že bramborová kaše je lepší s převařeným mlékem, prostě to nebudete moci použít, protože nesvobodný sw vám takovou úpravu nedovoluje. Bohužel to neumožní ani nikomu jinému. Nebo např. za mnou přijde kamarád, který mně poprosí o radu, jak udělat dobrý steak a já mu odpovím, že mu nic nepovím a ať si koupí "nesvobodný" recept. Tato představa je pro mě dosti urážlivá, hnusná a nepřijatelná. Bohužel, budu-li používat nesvobodný software, tak mu nic jiného povědět nemůžu. Nebo např., budu-li chtít své dítě naučit vařit, tak ho pošlu si koupit "nesvobodné" recepty a sám mu nebudu moci žádné poznatky předat. Přesně taková práva mám při užívání nesvobodného softwaru.

zpět na obsah


vliv na vývoj

Nesvobný sw - jestliže OS systém vyvíjí jedna firma, potom bývá pravidlem, že vývojáři jsou zaměstnanci, nebo externí pracovníci, ale tak či tak, je většinou motivačním prvkem finanční odměna (plat). Prohlédněte si u vás ve firmě všechny zaměstnance a položte si pár otázek. Kolik z nich se snaží práci ošidit, jen aby se málo nadřeli? Kolik z nich má zájem na tom, aby odvedli opravdu dobrou práci? Kolik z nich nikdy neudělá nic navíc, než to co opravdu musí? A kolik z nich jsou ochotni věnovat trochu svého času, jsou ochotni udělat něco navíc, protože je to potřeba, nebo se to hodí a opravdu si přejí, aby výsledek jejich práce byl dokonalý? Pravdou je, že poměry v ČR jsou docela extrémní, ale na motivaci se nic nemění kdekoli na světě.

Svobný sw - jelikož zdrojový kód je dostupný komukoliv na světě a vylepšovat může taky kdokoliv na světě, tak svobný sw zásadně vyvíjí komunita a i když jsou běžné případy, kdy vládne firma, tak komunitní vývoj má stále velký podíl. Komunitou se rozumí lidé, kteří užívají GNU/Linux. Zjednodušeně řečeno, programátoři, fanatici, odborníci, ale i obyčejní uživatelé, kteří mají dostatečné znalosti na to, aby něco vylepšili. Jednoduchý dotaz. Jakou motivaci mají tito lidé? Finanční ohodnocení nebude to pravé. Já si na to odpovídám - chtějí vytvořit něco dobrého.

A navíc, není třeba se bát, že někdo na světě se pokusí něco vylepšit, ale pokazí to a vám pak přestane fungovat PC. Veškerý vývoj prochází přes nějakou testovací verzi, než se označí jako stabilní a poskytne se vám plně k dispozici.

zpět na obsah


vliv na konfigurovatelnost

Konfigurovat = nastavovat, měnit vlastnosti, vzhled, chování
Jelikož jsme každý jiný a každému se líbí něco jiného, je docela vítané, když lze mnoho věcí změnit a mnoho věcí nastavit různým způsobem. Bude-li OS systém vyvíjet 10 lidí, kteří mají stejný vkus (líbí se jim a vyhovuje jim to stejné), pak by jsme asi neměli možnost změnit nic. Vyvíjelo-li by systém 100 lidí, už by se asi objevily varianty, ale má-li přístup ke zdrojovému kódu každý, pak není divu, že vznikl velmi konfigurovatelný systém a také snadno konfigurovatelný. Samozřejmě že na spoustu věcí existují grafické nástroje, ale chceme-li či potřebujeme sáhnout na konfigurační soubor, pak nalezneme obyčejný text, u kterého je potřeba pouze dodržet formát a jazyk.
(nemůžeme do česky napsaného programu napsat větu francouzsky. Čtenář jí nebude rozumět.)

Ve výpisu můžete vidět část z jednoho konfiguračního souboru
Poslední dva řádky jsem tam připisoval nedávno. Load "v4l" a load "drm". Asi si řeknete, to se mně netýká, já se v tom nevyznám, ale obě věci jsem našel v dokumentaci (v návodu) a až dokončíme autoškolu a někdo vám třeba poradí, aby jste připsali někam řádek, tak to hravě zvládnete, protože opsat text dokáže každý.

Section "Module"
        Load  "glx"
        Load  "xtrap"
        Load  "dbe"
        Load  "dri"
        Load  "extmod"
        Load  "freetype"
        Load  "v4l"
        Load  "drm"
EndSection

zpět na obsah


vliv na přizpůsobitelnost

A stále ve stejném duchu. Bude-li systém vyvíjet jedna firma, která se zaměří pouze na stolní počítače (desktopy), potom asi onen systém nebude moc přizpůsobivý. Ovšem taková komunita se snadno postará, aby OS fungoval i na jiných přístrojích, nežli pouze na desktopu. S GNU/Linuxem se můžeme setkat například v mobilních telefonech, nebo třeba v DVD rekorderu.

zpět na obsah


vliv na variabilitu

Opět to stejné. Prostě volně přístupný zdrojový kód je k nezaplacení. Ovšem zde je nejlepší, kolik variant všeho se nabízí. Jednak samotné varianty GNU/Linuxu (popovídáme si v odstavci distribuce GNU/Linuxu, ale i nástrojů či aplikací. Názorně jste to mohli vidět u desktopového prostředí (KDE, GNOME, XFCE....). A to nejkrásnější (samozřejmě můj názor) je, že si mohu jednak zvolit distribuci dle mého vkusu, ale také si mohu poskládat OS kompletně sám, případně je i možné zvolit si distribuci a některé části si vyměnit.

příklad
Vzpomeňme, jak jsem při vysvětlování GNU použil jako příklad auta Ford, Mercedes, Opel a Audi. Tyto auta jsou distribuce GNU/Linuxu, který nám nabízejí již hotový OS. Také jsme si řekli, že každá automobilka si zvolila jinou sestavu součástek, kterou použila pro svůj vůz. To co se mi na GNU/Linuxu líbí je, že jednak si mohu také posbírat součástky a poskládat si vlastní originální auto, ale také můžu kombinovat. Můžu si pořídit Forda a do něj si dám třeba volant z mercedesu, palubní desku z Opla a budíky (tachograf, otáčkoměr...) použiji z Audi. A jelikož všechny auta jsou poskládány z GNU/Linux, tak takové výměny jsou velmi snadné a součástky, které si vyměním budou skvěle pasovat.

A tímto stylem bych mohl pokračovat dál a dál. Je tedy zřejmé, že svobodný software není jen tak obyčejná výhoda, protože možnost, že kdokoliv může něco vylepšit, kdokoliv může program studovat a upravovat si jej dle svých představ a kdokoliv může program distribuovat dle své libosti má obrovský vliv na kvalitu systému a hlavně na jeho možnosti.

zpět na obsah


vliv na komunitní podporu a dokumentaci

Jak jsem naznačil na příkladu s kuchařem a recepty, je jasné že u nesvobodného softwaru komunitní podpora fungovat nemůže, protože ti, kteří vyvíjí programy, jsou vázáni slibem mlčenlivosti a ostatní o nich ví pouze jak je užívat. Není divu, že programátoři zatoužili po GNU a tento projekt vznikl. Dalo by se říci, že mít možnost si radit, společně program rozebírat a studovat byla jedna z hlavních příčin proč GNU vznikl. Víc hlav víc ví a možnost radit si navzájem je k nezaplacení. Udělejte to v zaměstnání a kolega za váš nápad shrábne odměnu.

Z toho vyplývá jediný fakt. Svobodný sw, jako GNU/Linux sebou přináší od začátku filozofii "vzájemně si radit a vzájemně si pomáhat". Díky tomu je komunitní podpora opravdu velkou výhodou, která skvěle funguje.

A dokumentace? Ať si koupíte jakýkoli přístroj, máte u něj manuál, který popíše vše co můžete ovládat. U GNU/Linux můžete ovládat vše a proto je potřeba dokumentace ke všemu. Kromě toho, že je k dispozici opravdu obrovské množství dokumentace, myslím, že skutečně existuje téměř na vše. Bohužel musím říct, že to platí pro anglickou dokumentaci. Není divu, jsme malý stát a porovnání počtu softwaru s počtem české komunity není nic moc. Ovšem musím konstatovat, že i přesto je dnes GNU/Linux výborně lokalizován do češtiny a české manuály a návody se rodí jak houby po dešti. Opět zde pracuje ta filozofie "pomáhat si".

Takže jako běžný uživatel se nemusíte obávat, protože vše co budete používat na vás bude mluvit česky a najdete k daným programům i český návod. A i kdyby náhodou ne, je tu česká komunita, která ráda poradí.

zpět na obsah


víceuživatelský systém

Některé OS jakoby předpokládají, že je bude užívat pouze jeden uživatel. Sice také nabízejí možnost, nastavit si více uživatelů, ovšem je to práce navíc, při které nesmíte nic opomenout a při každé instalaci nového softwaru, musíte zabezpečit i tento sw. Já osobně jsem tedy ještě neviděl pc, na kterém by se nevystřídalo několik lidí.

GNU/Linux má v tomto směru opravdu dobrou konstrukci. Od prvotního začátku počítá s tím, že se na PC budou střídat lidé, a proto je postaven takovou formou, že tito lidé si jednak vůbec (občas se hodí hovorová řeč) nepolezou do zelí, ale hlavně nemají šanci ovlivnit, nebo nějak poškodit OS. A přitom mají k dispozici všechny aplikace, které v pc jsou nainstalované. Každý má svůj vymezený prostor a ke všemu, co lze v pc najít má přidělená různá práva (tohle budeme ještě v naší autoškole probírat).

A je tu ještě jedna specialitka. GNU/Linux dokáže pracovat s více uživateli naráz. Můžete být přihlášen zároveň jako správce systému (root) i jako běžný uživatel. A dokonce, přidáte-li k pc dvě klávesnice a dva monitory, můžete se ženou pracovat zároveň.

příklad
Rozčiluje vás, když si sednete do auta po manželce a máte přeštelované sedadlo, zrcátka, přeladěné rádio a další? Dáme opět prostor fantazii, protože v našem případě tohle vůbec nehrozí. Ať si sedne do auta kdokoli, bude tam mít své nastavení sedadla, své CD v přehrávači a nachystané (zapojené) své handsfree pro svůj telefon. A to nejlepší je, že když naše manželka s autem narazí, tak se autu vůbec nic nestane (tedy doufám, že manželce taky ne) a až do něj usedneme, tak bude vše jako před bouračkou. Akorát naše manželka asi přijde o své handsfree a o své nastavení sedadla.

Co se týče některých jiných OS, tak kdybychom si do auta namontovali dodatečně klimatizaci a nezabezpečili by jsme ji, tak by jsme o ni asi při tom nárazu přišli. Naštěstí v GNU/Linuxu je zabezpečená hned od prvotního okamžiku.

zpět na obsah


velké množství aplikací (snadno dostupných)

Jestliže už máte zkušenosti s jiným OS, možná budete mít problém zdejší výhodu pochopit. Řeknete si, že zde pouze slovíčkařím a dělám výhodu z něčeho, co výhodou není, protože se jedná pouze o jiný způsob, jak si apps nainstalovat. Ovšem až si GNU/Linux vyzkoušíte, pak přijdete na, že to výhoda je. Nejedná se totiž pouze o počet, ale kompletní přístup k o aplikacím a software vůbec.

Takže o co tedy jde. Jsou OS, které už v základu obsahují opravdu hodně aplikací a jejich počet lze výrazně zvětšovat, protože existuje velké množství výrobců, kteří vyrábí sw pro daný OS. Jestliže budu apps počítat tímto stylem, budu moci říct, že pro tyto operační systémy je k dispozici opravdu velké množství aplikací. Dále by jsme se už mohli jen dohadovat, který OS systém jich má k dispozici více a který méně. Skutečnost je taková, že v jedné kategorii (např. hry) má víc apps k dispozici jeden OS, ale v jiné kategorii to už nebude pravda.

I pro GNU/Linux je k dispozici velké množství apps, ovšem zde už nebudu používat výraz "k dispozici", ale řeknu "GNU/Linux je má". I když jsou samozřejmě i externí výrobci apps, tak převážnou většinu nám nabízí přímo GNU/Linux. Zatím stále ještě nemůžeme hovořit o výhodě, protože výsledný efekt je stejný. Mám možnost výběru apps.

Ovšem tento fakt sebou přináší principy, které mají vliv na získávání a instalaci apps a softwaru vůbec. A zde už se ta výhoda projeví a oceníte ji, až když si ji vyzkoušíte. Každá distribuce provozuje repositář balíčků, kde balíček je před-chystaný program přímo pro naši distribuci a repositář je v podstatě skladiště takto nachystaných programů. Klidně bych mohl říct, že moje distribuce má např. 15000 programů a bude to pravda, i když je ve skutečnosti ve svém PC nemám (to bych taky potřeboval PC jako šatní skříň). Každopádně ale v počítači mám správce balíčků, který se postará nejen o instalaci, ale i o aktualizaci (vylepšení) a případné odinstalování programu. A zde ona výhoda "velkého množství snadno dostupných aplikací" dosahuje vrcholu, protože díky tomuto způsobu je správce balíčků přímá součást mého OS a díky tomu zná dokonale můj hw i sw. Proto se mi postará o kvalitní instalaci, při které hlídá všechny souvislosti, závislosti atd. Kdyby se náhodou měli dostat dva programy do konfliktu, ihned mě o tom informuje. Kdyby nějaký program potřeboval k sobě jiný, který v PC nemám, tak se o to také postará.

příklad
Tentokrát si představte, že všechen sw, který máte v PC, jsou knihy ve vaší knihovně (skříň např. v obýváku). Chcete-li další knihu, prostě zajdete do knihkupectví, knihu si pořídíte a uložíte do vaší knihovny v obýváku. Občas se může stát, že budete muset projít dvě tři knihkupectví, než knihu, kterou chcete najdete (hledání na internetu).

Při používání GNU/Linux prakticky vůbec nepotřebujete knihkupectví, protože každá distribuce má svou vlastní Knihovnu (budovu), kde shromažďuje všechny knihy (balíčky). Já jen zadám správci balíčků - "chci tuhle knihu" a on se o vše postará sám.

zpět na obsah


bezpečnost a stabilita

GNU/Linux je velmi bezpečný a stabilní. Jeho konstrukce je v tomhle směru ideální. Prvky, které převážně mohou za jeho bezpečnost a stabilitu jsme si vlastně popsali v předchozích odstavcích.

Správa balíčků - tento způsob instalace, aktualizace softwaru velmi přispívá stabilitě a bezpečnosti. Jednak proto, že si netaháme software domů bůh-ví odkud, ale také hlavně proto, že správce balíčků dobře zná náš počítač a proto se postará o instalaci takovým způsobem, že všechno skvěle spolupracuje.

Variabilita - protože GNU/Linux má opravdu velké množství distribucí, které mají své odlišnosti, mají viry hodně stíženou práci co s týče šíření. Kdyby ovšem nastala situace (která se zřejmě pomalu blíží), že jedna distribuce se extrémně rozšíří a obzvlášť mezi obyčejné uživatele, potom šíření virů bude mnohem snazší.

Víceuživatelský systém - jedna z nejdůležitějších věcí pro bezpečnost. Tím jak systém přiděluje práva všemu co se v PC nachází velmi dobře přispívá bezpečnosti. A to nejdůležitější je, že správce systému (administrátor, root) je brán jako jeden uživatel, který systém nepoužívá k běžné činnosti. Tohle je asi ten nejlepší bezpečnostní prvek. Já jsem např. jediný uživatel svého pc a přitom zde mám již od instalace dva uživatele. Root a jirka. Jako root se přihlásím, když něco nastavuji v systému, ale jinak zde pracuji pouze jako jirka, takže objeví-li se vir, mám opravdu velkou šanci, že tento vir nedokáže nijak zvlášť poškodit můj systém.

Jak jsem již psal, vyčlenit administrátora lze i v jiných systémech, ale musíte to pracně nastavovat a udržovat. GNU/Linux to dělá automaticky od začátku.
poznámka
Nedávno jsem se ptal kamaráda, který používá OS Windows, proč si myslí, že vývojáři Windows toto přidělování práv a odčlenění administrátora nezpracují jako základ a neudělají z toho automatickou věc. A on mi odpověděl, "protože potřebují prodávat antivirové programy."

Ovšem jak jsem již naznačil, taková bezpečnost nemusí trvat věčně. Jestliže se jedna distribuce opravdu hodně rozšíří mezi obyčejné uživatele (myslím, že tímto směrem putuje Ubuntu), pak se vytvoří úrodné pole na šíření virů. S tím také souvisí stavba distribuce, protože tvořit distribuci pro opravdu běžné uživatele sebou může přinášet oslabení některých bezpečnostních prvků za účelem zjednodušit uživateli ovládání.

zpět na obsah


distribuce GNU/Linuxu

Pojem distribuce GNU/Linuxu jsem už párkrát v textu použil a při vysvětlování GNU a některých výhod, jsem už vlastně vysvětlil, co to distribuce je. Vzpomeňte si na příklad s auty. Nyní si povíme něco málo víc, abychom měli aspoň nějakou představu, jakou distribuci si vybrat.

Už jsem vám také vysvětlil, že si kdokoliv může pořídit všechen sw a poskládat si vlastní OS. Kdybych tak učinil a přidal si třeba něco originálního, např. nějaký nový nástroj a třeba ještě něco trochu vylepšil, tak v okamžiku kdy bych takto vytvořený OS začal šířit, měli by jsme další distribuci na světě. Už ji stačí pouze pojmenovat.

To je také důvod, proč je velké množství distribucí. Někdo dostane nový nápad, jak zjednodušit ovládání, nebo zatouží přizpůsobit distribuci laikům anebo chce prostě vytvořit něco nového. Pak už jenom stačí (pro přežití distribuce), aby se zalíbila hodně uživatelům. Na obrázku se můžete podívat, jak distribuce vznikali.
obrázek vzniku distribucí

Jak vidíte je jich opravdu pěkná řádka a nezbývá nic jiného, než si nějakou vybrat. Jenže jaká distribuce je nejlepší a jakou si mám vybrat? Na tyto otázky se v podstatě nedá odpovědět, protože každý jsme jiný, každému se líbí něco jiného a každá distribuce má své klady, které jsou pěkně vyvážené zápory.

Opět srovnám s auty. Které auto je nejlepší a které je nejhezčí? Vyberete si správně na poprvé? Po krátké době ježdění, budete moci říct, že jste nenašli nic, co by vám chybělo, nebo co by mohl výrobce auta zlepšit? A navíc musím zvažovat, jestli chci auto jen na dojíždění do práce, nebo potřebuji silný rodinný vůz.

S distribucí je to v podstatě stejné. Někdo si radši nainstaluje velkou distribuci, která je plná všelijakých aplikací (i když využije asi jen 50%) a různých doplňků a někdo jiný radši zvolí distribuci, která poskytuje pouze základ a postupně si doinstaluje pouze to, co opravdu potřebuje. Myslím, že jsem ještě nenarazil na člověka, který by nevyzkoušel víc distribucí, dokud nezjistil, která mu vyhovuje. A proto si troufám říct, že se nemusíte s výběrem moc trápit, protože je velmi pravděpodobné, že stejně vyzkoušíte víc distribucí. Můj vlastní vývoj byl následovný. Ubuntu - Debian - ArchLinux.

Když jsem připravoval tento odstavec, stále jsem na internetu hledal vše možné o distribucích a nejen, že jsem zjistil, že opravdu nejde najít klíč, podle kterého si vybrat (není divu, každý jsme jiný), ale taky, že již existuje mnoho a mnoho článků, které vám popisují základní rozdíly a případně se snaží jednotlivé distribuce mezi sebou porovnávat. Zadejte do internetového vyhledávače www.google.cz "distribuce linuxu" a můžete studovat a studovat. No já se zkoušel na ty články dívat očima začátečníka a přišel jsem na to, že většina zmiňovaných rozdílů mi nic neřekne, protože prostě nevím, co to pro mně znamená. Také jsou tyto články většinou psané formou, "distribuce - popis (vlastnosti)". Takže abych nepsal další článek stejný, jakých je již spousty, udělám to formou "vlastnost - a k ní přiřadím distribuce, které ji mají". A hlavně to zkusím probrat očima laika.

zpět na obsah


vybíráme si distribuci

Oblíbená a rozšířená je první faktor, který by měla distribuce splňovat. Pokud ho distribuce splňuje, můžeme si být jisti, že budeme mít k dispozici hodně komunitní podpory (lidé, kteří nám poradí), ale hlavně máme jistotu, že se naše distribuce bude nadále vyvíjet, přinášet nový software a nová vylepšení. Prostě oblíbená distribuce "žije". Myslím že nejvíc rozšířené distribuce u nás jsou:

Ubuntu (Kubuntu, xubuntu)
OpenSuse
Linux Mint
Fedora
Debian
Mandriva
PCLinuxOS
ArchLinux
Slackware
Gentoo

Vypsal jsem je v pořadí oblíbenosti, zveřejněném na distrowatch.com

zpět na obsah


staré a mladé

Podle mého názoru, stáří distr. není zrovna faktor, který by měl nějak výrazně ovlivňoval výběr distribuce, takže jen informativně.
Podíváme-li se znovu na obrázek vývoje, tak můžeme vidět, že zde máme v podstatě 4 distribuce (Debian, Slackware, SUSE a Red Hat), které jsou mezi námi už dlouhou dobu a poskytly prostor pro vznik dalších a dalších distribucí Všechny 4 distribuce jsou velmi kvalitní a stále hojně oblíbené. A proč jsem tedy nevypsal SUSE a Red Hat do výpisu oblíbených? Ony tam jsou zastoupeny, ale obě distribuce se stali komerčními a zaměřily se na firemní trh, přičemž vytvořily svobné distribuce pro běžné uživatel. SUSE - OpenSUSE a Ret Hat - Fedora.
Kdežto opravdu mladé distribuce jsou LinuxMint a PCLinuxOS.

zpět na obsah


snadné a obtížné

Převážně se jedná o náročnost instalace, ovládání a konfigurace (nastavení). Obvykle je za obtížnou distribuci považována taková, která nám při instalaci klade hodně otázek a očekává, že spoustu údajů jí řekneme sami zodpovězením na tyto otázky. Distribuce, která má nedostatek grafických nástrojů a je ve velké míře potřeba používat příkazovou řádku a editovat ručně konfigurační soubory. Také často počítá s tím, že víme jaký software budeme chtít, protože při samotné instalaci se nainstaluje jen to nejdůležitější pro funkčnost PC a další software si přidáme až po instalaci. Nebo jiná varianta, že si přímo při instalaci vybíráme co vše se má nainstalovat.
Mezi obtížné by patřili Slackware, Gentoo, ArchLinux, Debian

Zatímco snadné distribuce se při instalaci neptají skoro na nic a nainstalují kompletní velké množství softwaru, aby měl uživatel v PC snad vše, co by mohl potřebovat hned od začátku. Obsahují spoustu grafických nástrojů na správu systému a snaží se vytvořit takový OS, kde uživatel nemusí vůbec používat příkazovou řádku, nebo otvírat nějaký konfigurační soubor.
A mezi snadné by jsme zařadili ty ostatní.
Kdybych měl vyčlenit extra-snadné, tak by to byli Ubuntu, LinuxMint, PCLinuxOS a možná ještě Mandriva, ovšem zde se už projevuje osobní názor, který se může lišit.

můj názor
Já osobně mám k takovému dělení menší výhrady, protože jsem před pěti lety usedl k PC jako absolutní laik (Ubuntu) a jelikož v GNU/Linuxu je příkazový řádek opravdu vynikající nástroj, tak bych řekl, že ovládání přes něj je mnohem snazší. Po měsíci používání PC jsem ji objevil a po roce jsem ji již běžně používal. Co se týče konf. souborů, psali jsme si ve výhodách GNU/Linuxu, že jsou všechny ve formě textu, takže stačí dodržet pár pravidel (pro laika to znamená, znaky, které tam jsou neměň a zachovej stejný formát) a také jejich editace (úprava) je velmi snadná. A nejdůležitější je, že když budete dostávat od komunity rady, tak budou z velké většiny směřovány na příkazový řádek a na konfigurační soubory. Zásadní rozdíl je, že pomocí grafických nástrojů mohu klikat a klikat (myší), hledat a zkoušet co dělá to a co ono, ale jsem-li nezkušený, tak se mi to podaří asi jen náhodou nebo se mi to nepodaří. V okamžiku, že se pokusím najít návod nebo si nechám poradit, skončí to na příkazovém řádku a na konfiguračních souborech. Samozřejmě, zde nemůžu jen tak zkoušet, ale musím vědět co přesně dělat, ale to není žádný problém zjistit.

Příkl.
Zrovna včera mně máti požádala, abych jí nastavil hlasitost kompletně pro celý počítač (Debian+KDE) a asi po minutě klikání v ovládacím centru KDE mi došla trpělivost. Příkazový řádek - jeden příkaz - a po 10-ti sekundách byla hlasitost změněna.

Mimochodem, moje matka je ukázkový příklad, že GNU/Linux je vhodný i pro 60-ti leté důchodkyně. Sice nedělá nic ohledně konfigurace, instalace, různých nastavení, ale plně jí slouží k její činnosti. Organizuje výměnné pobyty pro studenty do Francie, stále tvoří nějaké matematické dokumenty a také vše co řeší např. s úřady provádí přes internet. Její činnosti jsou opravdu obsáhlé a ještě jsem nezažil, že by GNU/Linux nevyhověl jejím požadavkům. A to má tzv. obtížnou distribuci. Nechala si ji nainstalovat, nechala si provést počáteční nastavení a čas od času jí ji z aktualizuji.

Z toho pro nás vyplývá - "Nebojte se příkazové řádky". V naší autoškole se jí budeme věnovat, ale samozřejmě je lepší si GNU/Linux napřed trochu osahat na nějaké uživatelsky přívětivější distribuci.

zpět na obsah


minimální hardwarové požadavky

Myslím, že výběr distribuce dle hardwaru už pomalu ztrácí význam, jelikož se nám hw tak rychle vyvíjí, že dnes už nám funguje vše na všem. Ještě před pár lety bych napsal, že je potřeba zkontrolovat minimální požadavky, které má distribuce na hardware. Dnes ovšem jen podotknu, že nepřekročíme-li 10 let stáří pc, tak by neměly být problémy. Výjimka by mohla nastat u poměrně mladých distribucí (ArchLinux), které na starém stroji nemusí fungovat. Ovšem jak jsem si prohlížel jednotlivé požadavky, tak to vypadá, že ArchLinux je jediná výjimka. Jinak distribuce dnes nabízejí liveCD, což je výborná věc na otestování hardwaru. Prostě nastartujeme počítač z liveCD a hned vidíme, jestli distribuce běží či ne (vysvětlíme si v dalším díle v odstavci instalace).

Tento odstavec píši v podstatě proto, že se nám zde perou dva efekty.
První - začátečník, laik, běžný uživatel většinou začíná se starším pc, který někde dostane, nebo pořídí za směšnou cenu. Tyto stroje mají omezený výkon, omezenou paměť, atd.
Druhý - Zrovna tito lidé potřebují distribuci pro začátečníky, která jak jsem již popsal, se většinou skládá z obrovského balíku všech možným apps, grafických nástrojů a gigantů v desktopovém prostředí (KDE, GNOME), čímž se poměrně zvětšují nároky na hw a starý počítač to potom sotva udýchá.
Je to jako by jste potřebovali, aby vaše stará škoda 120 jezdila 150km/hod.

Takže moje rada. Nemyslím si, že je dnes adekvátní volit odlehčenou distribuci a odlehčená desktopová prostředí jen proto, že máme slabý stroj. Dnes je cena PC přibližně 5let starých tak mizivá, že starší počítač se vůbec nevyplatí pořizovat. Nehledě k tomu, že spousta lidí si pořizuje nové počítače a těch starších se ráda zbaví. Znovu srovnám s auty. S felicií by neměly být problémy, ale jestli vám někdo nabídne zdarma škodu 120, tak to odmítněte, protože budete mít problémy s STK, každou chvíli se vám pokazí nějaká součástka atd. A proto neberte příliš starý počítač, jen proto, že ho vám někdo daruje zdarma.

zpět na obsah


dle balíčků a správce balíčků

Správa balíčků je velmi důležitá část, která by měla hodně ovlivnit náš výběr. Zde bych distribuce rozdělil na dvě skupiny
Debian-ova rodina: Debian, Ubuntu, LinuxMint
RedHat-ova rodina: Fedora, Mandriva, PCLinuxOS a ještě sem přiřadím OpenSuse i přesto, že se z RedHatu nevyvinul.

Debian-ova rodina používá debianí balíčky *.deb (hvězdička nahrazuje jméno balíčku) a jako správce balíčků používá nástroj apt a grafický nástroj Synaptik. Jelikož s těmito nástroji mám zkušenosti, tak mohu s klidným svědomím říci, že jsou skvělé a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by špatně odvedli svou práci.

RedHat-ova rodina a OpenSuse používají balíčky *.rpm, ovšem každá distribuce má své vlastní nástroje na správu balíčků. Bohužel nemám zkušenosti s žádnou z těchto distribucí, takže se mohu mýlit, ale už jsem párkrát na internetu objevil kritiku na jednu distribuci, že ne vždy jsou dobře vyřešeny závislosti (nebudu ji jmenovat, právě proto, že jsem s ní nikdy nepracoval). Ovšem pevně věřím tomu, že tyto nedostatky jsou již dávno odstraněny.
OpenSuse - Sklízí samou chválu, protože její nástroj YaST se nestará pouze o balíčky, ale je na něm postavená celá distribuce. (Proč mít několik ovládacích nástrojů - není lepší jeden kvalitní na vše?)
PCLinuxOS - apt a Synaptic má verzi i na rpm balíčky, což v podstatě dokazuje jejich kvalitu a PCLinuxOS používá právě tyto nástroje.
Fedora - používá nástroj yum a k němu grafickou verzi Pirut. Ovšem stejně jako PCLinuxOS objevila kvality apt a Synapticu, takže je zde ještě tato možnost.
Mandriva - používá nástroj urpmi a grafickou podobu zařadila do ovládacího centra. Ještě je graf. varianta Smart.

Možnost instalovat a odinstalovat balíček pomocí menu (ovládacího centra) je zřejmě velmi populární, protože dnes již tuto možnost nabízejí všechny distribuce vhodné pro začátečníky.

Co se týče posledních tří distr. o kterých se bavíme, tak ty přistupují k balíčkům originálním způsobem.
Slackware - používá balíčky *.tgz a opravdu spoléhá na vaše schopnosti. Skutečně nevhodné pro začátečníka.
Gentoo - Jedna z jeho předností (kterou laik neocení) je, že si kompiluje (překládá ze zdrojového kódu do strojového) balíčky přímo pro daný pc, tedy přímo pro váš hw.
ArchLinux - používá balíčky *.pkg a nástroj pacman. Navíc má šikovný nástroj určený k tvorbě balíčků.

Takže co se týče správy balíčků, asi bych to shrnul následovně. (Znova upozorňuji, že na některé distribuce jsem si udělal náhled pouze na základě článků a dokumentace vyhledané na internetu.)
Velmi kvalitní správce balíčků mají: Gentoo, Debian, Ubuntu, Fedora, PCLinuxOS, ArchLinux
výborné grafické správce najdeme v: Ubuntu, LinuxMint, Debian, Mandriva, Fedora OpenSuse
a co se týče množství balíčků v repositářích, pořadí bych seskládal přibližně takto: Debian, Gentoo, Ubuntu, Mandriva, LinuxMint, Fedora, OpenSuse, PCLinuxOS, ArchLinux, Slackware

Poslední věc, kterou podotknu, co se týče balíčků je, že se situace může kdykoli změnit, protože každá distribuce se vyvíjí svým vlastní stylem.

zpět na obsah


vliv na vývoj distribucí

Na vývoj některých distribucí, jako je Fedora, OpenSuse, Mandriva působí kromě komunity i nějaká firma a to dosti silným způsobem. Tento fakt má většinou za následek progresivnější vývoj, ale naproti tomu stojí, že někdy může být tento vývoj spíše směřován k potřebám oné firmy.
Oproti tomu Debianova rodina je vyvíjena pouze komunitou, což může znamenat pomalejší vývoj, ale zase směřován čistě na uživatele. Další rys této rodiny je, že se striktně drží svobodného softwaru a zaručuje filozofii - zdarma pro každého.

zpět na obsah


vysvětlivky

zdrojový kód - program napsaný v programovacím jazyce. Obsahuje všechny informace a data (zdrojové informace) potřebné pro funkčnost programu. viz. operační systém

kompilace - překlad zdrojového kódu do strojového. viz. operační systém

strojový kód - přeložený program do binární podoby. Ty slavné jedničky a nuly. viz. operační systém

uživatelské rozhraní - (GUI, TUI, přík. řádek) souhrn způsobů, jakými mohu ovládat počítač. viz. aplikace

vstup - vstupní informace (např. stisk klávesnice). viz. operační systém

výstup - výstupní informace (např. výsledek zobrazen na monitoru). viz. operační systém

proces - program, který je právě spuštěn a vykonává nějakou činnost. viz. operační systém

root - administrátor, nebo-li uživatel který má právo měnit cokoliv.

balíček - Před-chystaný program pro snadnou instalaci v naší distribuci. viz. výhody GNU/Linuxu - mnoho aplikací

repositář - místo, kde se skladují všechny balíčky, které distribuce nabízí. viz. výhody GNU/Linuxu - mnoho aplikací

správce balíčků - Program, který se stará o instalaci, aktualizaci a odinstalaci balíčků. viz. výhody GNU/Linuxu - mnoho aplikací a výběr distribuce dle správce balíčků

aktualizace - Udržování softwaru v aktuální formě (např. při zveřejnění nové, vylepšené verze programů.)

zpět na obsah


závěr

Teď, když jsme se seznámili se všemi faktory, které by nás měli zajímat při pořizování PC a jeho vybavení softwarem, by měl následovat díl, "pořízení OS a instalace OS." Ovšem jelikož já bych rád, aby můj článek posloužil i absolutním laikům, tak v příštím díle doporučím nechat si provést instalaci od zkušenějšího a podíváme se rovnou na spuštění PC a přihlášení do systému. Ovšem hlavím cílem příštího dílu bude, seznámit se s základy ovládání PC. Samozřejmě, že se budeme věnovat i instalaci OS, ale později, až se naučíme PC ovládat .

zpět na obsah


Autor : Jiří Cásek (jiricasek@gmail.com)

| Verze projektu: 1.52 | © 2000 - 2011 | Historie |